Snad i já se chtěla potkat s princem,
jenž by byl jen z lásky ke mně živ.
Dny však jdou tak jako řádky v lince.
A kde je ten můj princ,
to se teď ptám jak dřív?

Proč jen kde se dá
mě nehledá?
V noci dlouhé,
v noci zlé.
Proč mi schází?
Nepřichází,
abych mu řekla to své...

Jsem tvá,
to volám tisíc pátků.
Jsem tvá,
ve tvých stopách mám jít dál.
Jsem tvá,
od konců do počátků.
Jsem tvá,
vždy si byl můj princ a můj král.

Moh by být i chuďas třeba před bankrotem.
Prst by mu čouhal z bot a taky nitě z džíns.
S láskou však by stanul před mým plotem.
A mně by došlo hned, tohle je můj princ.

Proč jen kde se dá
mě nehledá?
V noci dlouhé,
v noci zlé.
Proč mi schází?
Nepřichází,
abych mu řekla to své...

Jsem tvá,
to volám tisíc pátků.
Jsem tvá,
ve tvých stopách mám jít dál.
Jsem tvá,
od konců do počátků.
Jsem tvá,
vždy si byl můj princ...

Jsem tvá, (...a král)
to volám tisíc pátků.
Jsem tvá,
ve tvých stopách mám jít dál.
Jsem tvá,
od konců do počátků.
Jsem tvá,
ve tvých stopách mám jít dál...