Dělníci: Když je u konce den, řekneš: „No, to je toho!“
Ani tenhleten chudině nevyšel vstříc!
Znova zápas o krajíc,
znova v pokleku, potu a marši.
A co nám všem vlastně dal?
Bídu, nic víc!
Jsme jen zas o den starší!

Když je u konce den, tak si trhneme nohou!
Jenom slibama nikdo se nenasytí!
Inu – úděl, osud náš,
denně míň je podoben ráji,
a tak v posteli, pokud ji máš,
řekneš jen svý:
„Zas den života v háji!“

Když je u konce den, začni zhluboka dejchat!
Trochu vzduchu i sem přines od moře fén.
Je to krátkej okamžik,
ano, probuď se včas jako ptáci,
Chlebodárcům řekni „dík“,
Za to, že aspoň dali ti práci
A my závidět můžem jen,
když je u konce den.

Předák: Když je u konce den, chcete něco i za nic!
Bereš, nebereš, lenochu, víc ani flok!
Dělník: Děti mrznou, mají hlad!
Maso neměly skoro už rok!
Dělník: Ale pracuješ, dostal jsi plat!
Dělnice: A tak buď rád!
Dělníci: I když den to byl na nic!
Dělnice: Dneska předák je bez sebe vzteky a zlej,
tady k soucitu nikdo ho nepřinutí.
Dělnice: Jeho návrhy Fantina vodmítla prej.
Dělnice: Že mu kalhoty splaskly, je k namíchnutí.
Dělnice: Asi šéf náš měl by znát,
jak tu kraluje tenhleten gróf,
ubohá Fantina prej nechce mu dát.
Dělnice: To je na vyhazov!

Dělníci: Když je u konce den, potom teprve „padla“!
Dej se do pucu, nejsi-li docela trop!
Dluhy splácej, prachy klop,
stůj zas na mzdu i na chleba frontu.
O co kráčí za všech dob?
Jde o místečko na horizontu!
O to, žít jak suverén,
když je u konce den.

Dělnice: A hleďmese, Fantina dostala dopis!
Kdopak ti psal? Tak pochlub se tím.
„Pošli peníze, dcerka ti stoná,
chcem zaplatit léčbu a nemáme čím!“
Fantine: Je to soukromá věc, ihned vrať mi ten dopis!
Taky na tebe ledacos mohla bych říct.
Jen se přiznej, kdo z nás nikdy netajil nic.
Ale maříme čas, naval dopis, nic víc!

Valjean: Snad někdo moh by prstem hnout,
od sebe ty dvě odtrhnout.
Zde je můj podnik, žádný cirkus!
Tak račte, dámy, zkrotit žár!
Pěstujme vstřícnost naprostou,
dokud jsem já tu starostou.
Přím čelit dřív, než narostou,
to už je na vás, přeju zdar!
Předák: A teď chci znát, jak vznik ten svár!

Dělnice: Když byl u konce den, tahle začla to první!
Někde nechala dítě a zdrhla sem k nám.
A teď na něj platit má,
jenže kolik tu vydělat může?
Vědět šéf, kde shání a jak,
krk za to dám,
že by vyletěl z kůže.
Fantine: Moji dcerušku před léty opustil otec
a teď pečuje o ni pan Thenardier.
Na to, aby má Cosetta neměla hlad,
padne všechen můj plat.
Ale co na tom je?

Dělnice: Když je u konce den, znova starosti začnou!
A co kdo si tu navařil, jeho je věc!
Tahle osoba hříchy má, másla na hlavě víc, než je zdrávo.
My tu nechcem hanbinec!
Kéž se dostane ke slovu právo
a řekne: „Couro, ven!“
Když je u konce den.

Předák: Rád jednou kočku potkal bych,
co dělá „mňau“ a co má švih,
a vyhmát zákoutíčka skrytý.
Co s velectnostnou Fantinou?
Tvářičku máš tak nevinnou,
Jen ty se přetvařuj, jak chceš,
vzduch dál tu kazit nebudeš!
Jsi ve dne anděl medovej
a v noci holka na prodej!

Dělnice: V zájmu fabriky výpověď hleďte jí dát!
Dělnice: Hele, vypadni, máme tě tak akorát!
Dělnice: Kdo by o tebe stál?
Dělnice: Jen si táhni dál!

Předák: Přesně tak!
Čert tě vzal!