Tam, za lesem, v údolí hlubokém
stojí dům, jeho stín volá vás, pojďte sem.
Já tam cestu znám tvými sny dlážděnou,
ukrytou před mámou, v pohádkách zamčenou.

Koukej, koukej, utíkej jak vítr,
koukej, koukej, nesmíš se bát.
Koukej, koukej, čekám tě už dlouho,
koukej, koukej, říkám ti, pojď si hrát.

Nám vyjde vstříc princezna ze dveří,
přivítá nás i ty, kteří v ni nevěří.
Jí u nohou tiše spí starý drak,
neboj se, nekouše, leží tam jenom tak.

Koukej, koukej, utíkej jak vítr,
koukej, koukej, nesmíš se bát.
Koukej, koukej, čekám tě už dlouho,
koukej, koukej, říkám ti, pojď si hrát.

Tvým dětským hrám vždycky jen závidím,
tajný kout, něžný plot, přes který nevidím.
Tak bílá křídla mít utkaná z pohádek,
každému z dospělých pírko dám jako lék.

Koukej, koukej, utíkej jak vítr,
koukej, koukej, nesmíš se bát.
Koukej, koukej, čekám tě už dlouho,
koukej, koukej, říkám ti, pojď si hrát.

Koukej, koukej, čekám tě už dlouho,
koukej, koukej, říkám ti, pojď si hrát.

Tak už pojď.