Magdaléno Dobromilo Rettigová,
tys naším velkým idolem,
byla bys hrdá na to, co z nás každá chová
pod vlasteneckým drdolem,
pracujem pro národ, dle tvého vzoru,
stojíme věrně mužům po boku
a vyšíváme pilně na praporu
křížkovým stehem hesla pokroku:
volnost, rovnost, bratrství.

La, la, la, la...

Je to čest a sláva velká,
šijeme už od pondělka,
šijem, šijem od úterý
jako pravé slávy dcery,
kdo šije i ve středu,
ví, co je to za vědu,
čtvrtek, pátek, slunce svítí,
my sedíme u svých nití,
v sobotu i v neděli,
matka Vlast když zavelí:
pozor, pohov, raz, dva, tři,
krásné jsou ty, ty, ty vlastenecké pocity.

Magdaléno Dobromilo Rettigová,
paní a dívek záštito,
nejsou to velebná a vlastenecká slova?
Není to krásně vyšito?
Nitě jsou maminek, naše je látka
utkaná z českých vřetének,
vyšívat hesla na mávátka -
toť úkol pravých vlastenek:
volnost, rovnost, bratrství.

La, la, la, la...

Je to čest a sláva velká,
šijeme už od pondělka,
šijem, šijem od úterý
jako pravé slávy dcery,
kdo šije i ve středu,
ví, co je to za vědu,
čtvrtek, pátek, slunce svítí,
my sedíme u svých nití,
v sobotu i v neděli,
matka Vlast když zavelí:
pozor, pohov, raz, dva, tři,
ty, ty, ty, ty, ty, ty, už to máme ušitý.