Ve světle měsíce, taneční střevíce
nevrhají žádný stín.
Tančíme do rytmu, rozrážíme tmu,
už se tě nikdy nepustím.

Naše taneční kroky cvičili jsme dlouhé roky,
život jak hudba bez pomlky.

Za noci tančili jsme s vlky, dlouhá cesta bez záruky
krok sun krok mezi mraky.

Ze spaní křičím tvé jméno,
v našem domě je chladno a temno.
Gramofon mlčí, v sále je prázdno,
tak prázdno.

Už zase tančíš sám,
už někde tančíš sám.
Nejde to vrátit, nejde se schovat.
I já se učím, jaké to je nemilovat.
Pořád se budím s pocitem viny.
Oba víme, že láska mizí bez příčiny.

Zmizely střevíce, svatební kytice
je zvadlá století.
Vzpomínám v dojetí na tvé objetí,
když kolem hudba proletí.

Černé čáry na parketě, celý život v jedné větě,
ztracená sama ve svém světě.
Poslední jiskra cigarety, na nevěstě černé šaty,
v sále popraskané parkety.

Ze spaní křičím tvé jméno,
v našem domě je chladno a temno.
Gramofon mlčí, v sále je prázdno,
tak prázdno.

Už zase tančíš sám,
už někde tančíš sám.
Nejde to vrátit, nejde se schovat.
I já se učím, jaké to je nemilovat.
Pořád se budím s pocitem viny.
Oba víme, že láska mizí bez příčiny.

Už zase tančíš sám,
už někde tančíš sám.
Už zase tančíš sám,
už zase, už někde,
už zase tančíš sám.

Už zase tančíš sám,
už zase tančíš sám.
Nejde to vrátit, nejde se schovat.
I já se učím, jaké to je nemilovat.
Pořád se budím s pocitem viny.
Oba víme, že láska mizí bez příčiny.

Ve světle měsíce, taneční střevíce
nevrhají žádný stín.