LB:   S láskou,
s tou já se už nepotkám.
Tak proč málo spím?
Proč se chvěju, když jsem s ním?

Váhám,
mám strach, že si mě to osedlá,
jsem hned pobledlá, hned se červenám,
jsem jak šílená bez vážných důvodů.

HV:   Já to znám,
proto já radu ti dám,
nenech všechno náhodám,
lásce šanci dej
jen tím, že dáš ji znát.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní
LB:   a hřej a hlaď ho, co ti brání?
HV:   Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

HV:   Líbej
s čistou něhou, kterou cítíš snad.
LB:   To cítím.
HV:   Pak přijde volný pád
až k ohňům v podzemí, kde oči oněmí,
všechno dát se smí.

LB:   Mám ráda.
HV:   Dej důkaz.
LB:   K němu táhne mě můj proud.
HV:   Zkus ho přivinout.
LB:   Tak proč na rtech mám pár pout,
proč jen mlčím čím dál víc,
když mu toužím tolik říct.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní.
HV:   Hřej a hlaď ho, co ti brání?
LB:   Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

LB:   Lásce nejde uniknout,
běž se hezky oblíknout
a něco podniknout.

HV:   Já snad sáhnu k tajným zbraním,
důvod máš.
LB:   Tak s úsměvěm ho omráčím
HV:   a znič ho sukní nejkratší,
Obě: to potom každý muž je náš,
je náš.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní
HV:   a hřej a hlaď ho, co ti brání?
Chceš mu dárek dát,
LB:   tak sebe dej.

Obě: Nenech už ho jít.