Zas, lásko, voníš první kyticí,
když tiskneš mě svým horkým tělem.
Ve světě trochu rozjitřeném,
prach všedních dnů se mísí s pelem.

Všem se nám léta sčítají,
já ale chci být okouzlená.
Sní ve mně pořád dívčí žena,
třeba potají.

Lásko, ty jsi v každé době jiná.
Jiná jsi v létě, jiná v zimě.
Když pálí žár a zuří zima,
jen ty, má lásko, posílíš mě.

Lásko, ty jsi v každé době jiná.
Jiná jsi v létě, jiná v zimě.
Když pálí žár a zuří zima,
jen ty, má lásko, posílíš mě.

Vášnivě naivní,
naivně vášnivá,
někdy jen na chvíli,
která v nás přežívá.

Jednou ve světle ramp,
jindy zas pod mrakem,
jsi, lásko, vzkříšení
pradávným zázrakem.

Lásko, ty jsi v každé době jiná.
Jiná jsi v létě, jiná v zimě.
Když pálí žár a zuří zima,
jen ty, má lásko, posílíš mě.

Lásko, ty jsi v každé době jiná.
Jiná jsi v létě, jiná v zimě.
Když pálí žár a zuří zima,
jen ty, má lásko, posílíš mě.

Když předpojatý soud
úsměvy rozvrátí,
láska mě zbaví pout,
závratí uchvátí.
Láska v nás prozáří
i nejtemnější kout.
S ní znova zatoužím
písněmi obejmout.

Lásko, ty jsi v každé době jiná.
Jiná jsi v létě, jiná v zimě.
Když pálí žár a zuří zima,
jen ty, má lásko, posílíš mě.