Každé ráno se mi o tom zdá,
že už přijde ten, kdo přijít má.
Přijde ke mně jako k řece,
řekne, to jsem přece já.
To jsem já.
Já jsem ten, který přijít má.

Každé ráno se mi o tom zdá,
že už u mých vrátek zaklepá.
Řeknu: Tebe léta čekám,
já jsem přece řeka tvá.
Já jsem tvá.

Denně zdá se mi o tom, zdá.
Tak se mi o tom zdá.
Tak se mi o tom zdá,
že jsem řeka tvá.

Řeka tvá.

Každé ráno se mi o tom zdá,
jak mi zčista jasna povídá:
že jsem jeho voda živá,
mne že odjakživa zná.
Dávno že mě zná.

Ano, zdá se mi o tom zdá.
Tak se mi o tom zdá.
Tak se mi o tom zdá,
že jsem řeka tvá.

Řeka tvá.
Řeka tvá.

Každé ráno se mi o tom zdá,
že už přijde ten, kdo přijít má.
Přijde ke mně jako k řece,
řekne, to jsem přece já.
To jsem já.
Já jsem ten, který přijít má.

Tak se mi o tom zdá.
/Tak se mi o tom zdá/
Že jsem řeka
/Tak se mi o tom zdá/
Řeka tvá
/Tak se mi o tom zdá/
Láska tvá ...