Valjean: Tak vás tu mám,
ten příval štěstí.
Teď mohu smířen jít,
když povolá mě bůh.
Cosetta: Snaž se žít, ach, zůstaň s námi dál.
Máš tu nás, už nejsi, otče, sám.

Valjean: Žil bych rád, teď zvláště kvůli vám.
Zápasím, snahu mám.
Doznání, těch řádek pár ti dlužím,
můžeš číst, je v něm ten příběh celý.
Příběh o té, před níž se s úctou skláním,
vždyť z lásky k tobě zemřela -
a mně bůh stejně velí.

Fantine: Pojď jen blíž, zde pouta poutník svléká.
V říši snů i já, i já tě čekám.
Bůh má soucit a kříž ti sejme z ramen.
Valjean: Ach, prosím pane s pokorou za odpuštění, amen.

Fantine a Dej se vést
Eponine: tam vzhůru mléčnou dráhou.
Skončils pouť,
však láska konce nemá.
Fantine, V té my žijem,
Eponine a ta dál po nás tu zbývá.
Valjean: Kdo přines oběť lásky,
toho v lásce má i pán.

Sbor: Slyš tu píseň zástupů,
ze země dávno slíbené.
Ó, pane, dík, tys nám už světlo dal
a tam těm ještě ne.

Víme jen, že mlýny tvé
začnou zas mlít, až přijde čas.
Bídníky svlékneš z pout
a bude se dýchat snáz.

Doba vzkříšení dnes ještě příliš vzdálená se zdá.
Kolik Bastil ještě padne? Kolik vzpour tu ztroskotá,
než dočká se slunce a rozkvete zahrada tvá?

Símě lásky máte sít
za všechny nás, co nežijem.
Na radost óda příště má tu znít
a ne už rekviem.

Blízko vás chcem zítra stát,
až budou léta zlá ta tam,
až pravda zvítězí
a svoboda přijde k vám.

Símě lásky máte sít
za všechny nás, co nežijem.
Na radost óda příště má tu znít
a ne už rekviem.

Blízko vás chcem zítra stát,
až budou léta zlá ta tam,
až pravda zvítězí
a svoboda přijde k vám.

Ach, ta přijde k vám!