Ona: Tak já musím jít.
On:   Vždyť venku je déšť a mráz.
Ona: Mám doma už být.
On:   Oh, baby, máme čas.
Ona: Tak nezdržuj dál,
On:   Kam já jen ty klíče dal?
Ona: když naspěch mám.
On:   Venku je bouřka, nechoď tam.
Ona: Vždyť máma je strachem bledá
On:   Vítr se děsně zvedá.
Ona: a táta vzteky nebude spát.
On:   Taky přece kdysi byl mlád.
Ona: Už rákosku na mě hledá.
On:   Lásce se bránit nedá.
Ona: Tak pusť mě domů, když mě máš rád.
On:   Chvilku tu počkáš snad?

Ona: Už pět minut jen.
On:   Proč zastavit nelze čas?
Ona: A pak musím ven.
On:   Vždyť venku je déšť a mráz.
Ona: Co může mě hřát?
On:   Že mám tě rád.
Ona: Pár slůvek tvých.
On:   Pár slůvek, slůvek nejsladších.
Ona: Jen říkej mi bej-bej-bejby.
On:   Oh
Ona: A já svou bázeň přemohu snáz.
On:   V mých rukou se před světem spas.
Ona: Už měla bych jít.
On:   Až přestane pršet.
Oba: Venku je déšť a mráz.

Ona: Už začlo se dnít.
On:   A venku je déšť a mráz.
Ona: Tak já musím jít.
On:   Oh, baby, máme čas.
Ona: Tak nezdržuj dál,
On:   Kam já jen ty klíče dal?
Ona: když naspěch mám.
On:   Venku je bouřka, nechoď tam.
Ona: Můj táta už zřejmě běsní.
On:   Táta tě, baby, nesní.
Ona: A svolal na mě blesky i hrom.
On:   Tak v sobě tu bázeň už zlom.
Ona: V tomhle jsou naši děsní.
On:   Sirka je pryč, co je s ní?
Ona: Tak zapal mi a pak už jdu dom.
On:   Žízeň mám, jak vyprahlý lom.

Ona: A teď se tě ptám?
On:   Oh, baby mé, jen se taž.
Ona: Co doma říct mám?
On:   Že hrozně mě ráda máš.
Ona: To tátovi říct,
On:   Co stane se? Vůbec nic.
Ona: tak je mě půl.
On:   Kdo chce psa bít, ten najde hůl.
Ona: Že tramvaje bídně jezdí,
On:   Tím bys ho stiskla ke zdi.
Ona: že přepadli a okradli nás.
On:   Nechme toho, máme čas.
Ona: Tak já musím jít.
On:   Až přestane pršet.
Oba: Venku je déšť a mráz

On:   Oh, baby, baby, nechme toho, ještě je čas.

Ona: Venku je déšť
On:   déšť
Ona: déšť
On:   déšť
Ona: a mráz
On:   a mráz.