Proč jistotu svou ztrácím,
když všechno kolem září?
Pryč je pár let,
já jsem tu zpět a cítím:

jednou za život se vrací
jen ta nej z nemnoha šancí,
po ní sáhnout toužím.

To hlasů ševelení,
o tom to je i není.
Stát v záři lamp,
což není div, mě baví.

Dávné vzpomínky se vrací
v čerstvých barvách dekorací
a vše se mi to vlastně stejné zdá,
jak dřív.

Co dneska mám, to stačí,
proč žárlit na ty mladší?
Že tenhle svět mě vítá zpět,
to mě těší.

Jednou za život krok zpátky,
moment návratů je vratký,
a tak stále váhám.

Jsme všichni staří známí,
vůně líčidel mě mámí
a režisér už na mne kýv,
ať kráčím.

Má zas pro mě spoustu rolí,
léta stranou stát, to bolí,
když vše se mi tu vlastně stejné zdá,
jak dřív.

Dál už nechci v ústraní
čekat vícekrát
pouze stejné přání mám:
stále vám všem hrát.

Dnes čekám úspěch větší,
než v dobách minulých,
lesk kostýmů a velkých scén
vše předčí.

Dál mé vzpomínky se vrací
v čerstvých barvách dekorací
a v nich já se vznáším.

Proč jistotu svou ztrácím,
když všechno kolem září?
Pryč je pár let,
já jsem tu zpět a cítím:

jednou za život se vrací
jen ta nej z tisíce šancí
a vše se mi tu vlastně stejné zdá,
jak dřív.

A vše se mi tu vlastně stejné zdá,
jak dřív.

Na vlnách snů
dál toužím plout.