Ona: Vzduch je těžký jak ta měď,
ruce tvé znám nazpamět
a teď naposled už přitisknou se k mým.

On:   Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On:   Vždyť vím.
Radši přimkni se blíž,
slova jsou jen na obtíž.

Ona: Vzduch je cítit po něčem
před čím sotva utečem.
Stín jak tichošlápek připojil se k nám.

On:   Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On:   Oh, to znám.
Radši ode mne vem
kytku s tichým úsměvem.

On:   Oh!
Pusu ti dám,
já půjdu tam a ty tam.
Bye bye, štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl ne máj.
On:   Buď si, co se má stát.
Lepší je se pousmát.

On:   Nevyčítám,
já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On:   O tvůj úsměv, já bloud,
totiž toužím zbohatnout.

Ona: Vzduch už lehčí je než byl.
To tvůj úsměv způsobil.
I když každou chvíli musím vstát a jít.

On:   Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On:   Nech být.
O ten úsměv, já vím,
o ten jde nám především.

On:   Oh!
Pusu ti dám,
já půjdu tam a ty tam.
Bye bye, štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl ne máj.
On:   Buď si, co se má stát.
Lepší je se pousmát.

On:   Nevyčítám,
já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On:   O tvůj úsměv, já bloud,
totiž toužím zbohatnout.

On:   Nevyčítám,
já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On:   O tvůj úsměv, já bloud,
navždy toužím zbohatnout.