Nemůžu bez tebe žít,
vzpomínám, vzpomínám.
Vracím se tam do Salenta,
kde tak hezky bylo nám.

Nemůžu bez tebe žít,
byl jsi můj tajný hřích.
Tvá náruč byla tak horká
jako písek na plážích.

Ta moje hlava, moje hlava
tone v bláznivých snech
a moje ústa jsou tak pustá
jako skalnatý břeh
a moje dlaně žijí planě
tak ti zazpívám:

Ne, signore, ne,
tohle nejde.
Ne, signore, ne,
vždyť už blázním.
Ne, signore, ne,
s tebou skončím.
Ne, signore, ne.

Nemůžu bez tebe žít,
a pořád jsi, pořád jsi.
Jen tvoje rty s chutí vína
už mou žízeň nehasí.

Nemůžu bez tebe žít
a tvoje jsem, a pořád jsem.
Jen ses mi ztratil jak slunce
někde v dálce nad mořem.

Proč zase vidím noční bary,
kde jsme tančili spolu?
A jak nám hráli na kytary
tam, na přístavním molu.
Zní zas ta melodie známá
a jsem sama, sama.

Ne, signore, ne,
tohle nejde.
Ne, signore, ne,
vždyť už blázním.
Ne, signore, ne,
s tebou skončím.
Ne, signore, ne.

Ta moje hlava, moje hlava
tone v bláznivých snech
a moje ústa jsou tak pustá
jako skalnatý břeh
a moje dlaně žijí planě
tak ti zazpívám:

Ne, signore, ne,
tohle nejde.
Ne, signore, ne,
vždyť už blázním.
Ne, signore, ne,
s tebou skončím.
Ne, signore, ne.

To bývalo,
snad se to vůbec nestalo.
Proč mi to hlavu zoufalou
ještě teď zamotá?

Kde zůstaly
tvé oči, co se blýskaly?
O jaké zrádné úskalí
vždy láska ztroskotá?

Tohle nejde.

Už blázním.

Já končím!

Nemůžu bez tebe žít,
vzpomínám, vzpomínám.
Vracím se tam do Salenta,
kde tak hezky bylo nám.

Nemůžu bez tebe žít
no tak ať, no tak ať.
To časem přejde,
to byl jen krátký hřích
a dobře vím, že ty nejsi žádný mnich
a tak se proto teď ze vzpomínek mých
už radši ztrať!