Jsi námořník, co moře nehledá.
V přístavu spí.
Ten přístav jednou možná budu já.
Možná, kdo ví.

Jsi hotel plný prázdných pokojů.
Bez křídel pták.
Jak mrtvé moře loňských příbojů.
Žák, co se vzdává.

Máš sílu mě zmást
a smést pod stůl můj smích.
Ty smíš spánek mi krást,
pak stokrát, stokrát,
stokrát se ptát, co je hřích?

Pláč, víno a sůl
smíš dát na oltář.
Klíč, zámek i stůl
už znáš jak vlastní tvář.
Jak svou dávnou tvář.

Je to cesta černým lesem, kde jsem ztracená.
Mapu's mi vzal.
Kam z klece, když je přece zlacená?
Slepý je král.
I když víceméně tápu, mapu nehledám.
Cíl dávno znám.
To bloudění je hloupý sebeklam.
Nedoufej, že to vzdávám.

Máš sílu mě zmást
a smést pod stůl můj smích.
Ty smíš spánek mi krást
pak stokrát, stokrát
a stokrát se ptát, co je hřích?

Pláč, víno a sůl
smíš dát na oltář.
Klíč, zámek i stůl
už znáš jak svou dávnou tvář,
svou dávnou tvář.

Pláč, víno a sůl
smíš dát na oltář.
Klíč, zámek i stůl
už znáš jak vlastní tvář.
Jak svou dávnou tvář.