Leť, snivý snížku, k zemi blíž,
trýznivé tóny mírem ztiš,
trýznivé tóny mírem ztiš.

Polož si ke mně na polštář
vráskami nepopsanou tvář,
vráskami nepopsanou tvář.

Vyprávěj, vločko, proč jsi bílá?
Jestli jsi v nebi doma byla?
Čím ses obloze zalíbila?

I sebemenší vločka sněhová
v dlani blaženou chvíli uchová.
Třebaže roztaje
má klíček od ráje,
vábí nás do báje.

I sebemenší vločka sněhová
v dlani blaženou chvíli uchová.
Třebaže roztaje
má klíček od ráje,
vábí nás do báje.

Díky za zprávu dojemnou
o hvězdném nebi nade mnou,
o hvězdném nebi nade mnou.

Tvá čistota nad blátem ční
tak vánoční, jak půlnoční.
Jak půlnoční, tak vánoční.

Přibývat padáním, přikrývat závějí
umíš jak člověčí andělé s nadějí.
Jako ti člověčí andělé s nadějí.

I sebemenší vločka sněhová
v dlani blaženou chvíli uchová.
Třebaže roztaje
má klíček od ráje,
vábí nás do báje.

I sebemenší vločka sněhová
v dlani blaženou chvíli uchová.
Třebaže roztaje
má klíček od ráje,
vábí nás do báje.

Oh-oh-oh, hm.