Čím jsou bárky bez moří?
Svíce, která nehoří?
Co je kočár bez koní?
K čemu zvon, co nezvoní?
K čemu zrak, co nevidí,
čím je člověk bez lidí?
Je stále sám,
je stále sám,
je stále jenom sám.

Blázen, kdo se lásky zříká,
v pýše své jenom sebe má dost rád.
Pýcha dvojsečná je dýka,
ten, kdo ji tasí, toho čeká pád.

Blázen, kdo se lásce brání,
hluše zní jako zrezivělý štít.
Láska nezná slitování,
je ztracen ten, kdo zkouší bez ní žít.

Čím jsou louky bez kvítí?
Hvězdy, které nesvítí?
Růže, co už odkvétá?
Co je pták, když nelétá?
K čemu zrak co nevidí,
čím je člověk bez lidí?
Je stále sám,
je stále sám,
je stále jenom sám.

Blázen, kdo se lásky zříká,
v pýše své jenom sebe má dost rád.
Pýcha dvojsečná je dýka,
ten, kdo ji tasí, toho čeká pád.

Blázen, kdo se lásce brání,
hluše zní jako zrezivělý štít.
Láska nezná slitování,
je ztracen ten, kdo zkouší bez ní žít.

Věřte,
blázen, kdo se lásce brání,
hluše zní jako zrezivělý štít.
Láska nezná slitování,
je ztracen ten, kdo zkouší bez ní žít.

Je ztracen ten, kdo zkouší bez ní žít.