PN:   Bůh ví, odkud já těchhle pár tónů znám,
snad si je brouká vítr a louka,
bůh ví, odkud mám tuhle písničku znát,
jen vím, že ji slýchám rád.

V útržkách snů se ta melodie ztrácí,
sotva složí křídla, když sedá na můj práh,
už zas mizí v dálce, tak jak tažní ptáci,
dřív než bych v úžasu po ní ruku vztáh.

Bůh ví, odkud já tuhle písničku znám,
snad si ji brouká vítr a louka,
kus pláče i smíchu, i lásky je v ní,
když důvěrně známá zní.

Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?
Skrýš a zázemí?
Vždyť ještě léčky málo znáš,
málo zdá se mi.

Hej, břízo bílá, skloň se níž,
dej ptáčku náruč svou a skrýš,
já pak můžu jít
a v duši klid můžu pak mít.

Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?
Kam dnes půjdeš spát?
Až sníh a mráz dá loukám plášť,
sám se začnu bát.

Hej, břízo bílá, skloň se níž,
dej ptáčku náruč svou a skrýš,
já pak můžu jít
a v duši klid můžu pak mít.

Já pak můžu jít
a v duši klid můžu pak mít.
Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?
Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?

Malovaný džbánku
z krumlovského zámku
znáš ten čas.
Dobře znáš ten čas,
kdy tu chodská skála
na hranici stála.
Znáš ten čas,
dobře znáš ten čas.

Dech jabloní
a stříbrné paličky jív,
zem provoní
a zpívají skřivani tak jako dřív.

Malovaný džbánku,
duho na červánku,
svítáním vítej nás.

Hej, jen mi, dudáčku, hrej,
píseň tvou ať ptáci roznesou.
Hej, jen mi, dudáčku, hrej
a já vám ji posílám.

Oba: Hej, hej, jen mi, dudáčku, hrej,
píseň tvou ať ptáci roznesou.
Hej, jen mi, dudáčku, hrej
a já vám ji posílám.

PN:   Můj dědeček mě učívával jódlovat:
„Hola lí, hola lí a hou.“
A říkal: „Uč se, nebudeš pak litovat,
hola lí, hola lí a hou.“

I když neumím to jako děda:
„Jódlejdí, jódlejdí.“
Zas to zkouším, mně to nedá,
„Jódlejdí a hou.“

Můj dědeček mě učívával jódlovat:
„Hola lí, hola lí a hou.“

„Jódlejdí, jódlejdí, jódlejdí, jódlejdí a hou,
jódlejdí, jódlejdí, jódlejdí, jódlejdí a hou,
jódle-dlejdí, jódle-dlejdí, jódlejdí, jódlejdí a hou,
jódle-dlejdí, jódle-dlejdí, jódlejdí, jódlejdí,
jódlejdí, jódlejdí, jódlejdí lejdí- dí a hou.“