Hrál příštím přílivům
v bárce chtěl se svézt
Kráčel,
jak na oslavu váhání,
pryč od davu a strádání,/smířen s temperou/
můj námořník.
k příštím přílivům

Štíhlou
a vyzdobenou přídí zval,
co kapesníků snících dam/líně táhl stín/
loučí se s ním.
k příštím přílivům

Hádej,
kdy tenhle obraz vítal svět,
to bylo mně snad míň než pět   /vláčí zvolna stín/
a jemu víc.

(Přídí bloumá, vábí chládkem svým,
sítí houpá, půjčil jí svůj stín,
šátkem mávnout chtěl, však není čím)

(Přídí bloumal, hrál a chládkem svým
sítí houpal, půjčil jí svůj stín,
šátkem mávnout chtěl, však neměl čím)

Hrál příštím přílivům,
v bárce chtěl se svézt
Hádej,
kdy tenhle obraz vítal svět,
to bylo mně snad míň než pět   /s modrou temperou/
a jemu víc.
k příštím přílivům

Šálou
byl zahalen můj námořník,
já přikreslila tváři knír,  /příštích přílivů/
s dýmkou si hrál.
v bárce chtěl se svézt

Zůstal
ti v koutě po něm prázdný rám,
to nechci slyšet, říkáš krám,    /s modrou temperou/
secesní kýč.
k příštím přílivům

Snímám
ten v rozích zašlý bílý stín,
co po obrazech nejde smýt,      /k příštím přílivům/
skrýš pro něj mám.
v bárce chtěl se svézt

Kráčel,
jak na oslavu váhání,
pryč od davu a strádání,/s modrou temperou/
můj námořník.
k příštím přílivům